Co takhle oficiálně čtvrtý příspěvek?

20. prosince 2009 v 19:04 | Kazatel |  Credendo Vides / Když uvěříš, uvidíš.
kapitola 3. setkání s Kamilem

"Opravdu nemám rád jeho tóm" -Zaznělo mi hlavou..
Jako kdybych to už někdy slyšel...
"No takže připravenej?"
No neštvalo by vás že po takové honičce vám dá sotva minutu k odpočinku?
"Jdem..."
Byli jsme někde mezi domy, proto jsem se nemohl zorientovat a nevěděl jsem kde jsme, Pavel to ale věděl. Prošli jsme průchodem domu a vyšli na ulici.
"Pavle?"
"no?"
"Proč po mě vlastně ti stopaři jdou?"
"Eh...kluku..to máš tak, ty jsi totiž mnohem víc než si všichni myslí a tím myslím i tebe sama.."
Mlčel jsem, slyšet tohle, bylo jako vyhrát v loterii...Konečně to vypadalo že jsem v něčem výjimečný. Nevěděl jsem v čem. Šli jsme po ulici, a já sledoval lidi okolo, nevěděli o ničem, neviděli to co jsem viděl já před několika hodinami, neviděli létajícího démona a jeho padající hlavu. Nezažili ten strach...Okolo zrovna projížděla tramvaj a cinkala, pršelo a kapky deště bušili do tramvajové zastávky okolo které jsme šli,naproti přez ulici zrovna někdo chvátal aby tramvaj chytil, před námi se zase někomu kdo právě vylezl z McDonaldu rozsypala lejstra a on se je zcela marňě snažil sebrat. Vypadalo to jako zcela normální den, všechno bylo stejné, až na to že se zcela změnil můj pohled na svět.
"Kam to teda vlastně jdeme?"
"Za Kamilem"
"Eh..."
"Na Flórenc, bydlí kus od tamtud."
Pak jsme zase oba mlčeli a šli dál po ulici. Napadlo mě se zeptat-"Proč nejedeme metrem, nebo tramvají?"
"Když jedeš, metrem, tramvají, nebo autem, nejsi pánem situace, kdokoli do tebe vrazí, cokoli se pokazí, ztrácíš možnost zachránit se...
To mi jako odpověď celkem stačilo a tak jsme pokračovali.
Jak jsme šli pomalu začalo lidí na ulici přibývat, díky čemu polevil můj strach z jakýchkoli nadpřirozených bytostí, přece tu nebudou zabíjet před tolika lidmi.
Měl jsem pravdu, došli jsme ke stanici metra Florenc a odbočili směrem k autobusovému nádraží, u jednoho staršího domu jsme se zastavili a Pavel zazvonil na zvonek.
"Ano?"ozvalo se trochu chraplavým hlasem z repráčku.
"Jsem tu, a mám s sebou i kluka."
"Pojďte nahoru"
Poprvé za tu dobu co Pavla znám mě napadlo co když oni jsou taky zlí? Co když bych tam neměl chodit? Rychle jsem tu myšlenku zahnal a šel s Pavlem nahoru do třetího patra, nemám rád to že je rychlejší..
Doběhli jsme do třetího patra a postavili se před pevně vyhlížející kovem pobité dveře, chvíli se nic nedělo ale pak se otevřeli. Vstoupili jsme do předsíně staršího bytu, ne ale normální předsíně z atmosféry která zde panovala bylo cítit napětí, strach, statečnost, nevím proč mě tato slova napadala, lezla mi do hlavy tak nějak sama od sebe, nebo to bylo tím že na mě koukalo asi 6mužů v rozličných zbrojích s meči a sekerami?
Mohl za to jejich pohled který vypadal jako by právě viděli něco úžasného? Připadalo mi že vypadají jako malé dítě které najde zatoulanou skleněnku kterou hledalo...
"Vítám tě Gabrieli"
"Zdravím vás bojovníci"
Čekal jsem že se začnou hlasitě smát a já se ztrapním, ale nestalo se, nebyli to normální dnešní lidé, byli to skuteční muži, uznávající mé ideály, tací o jakých jsem si myslel že vymřeli.
"Zdravíme tě Gabrieli"
Hned ke mne přistoupil jeden viditelně nejmladší a povídá : " Je mi ctí vás poznat pane" a uklonil se, jeho gesto jsem napodobil.
Nevěděl jsem co si mám myslet, říkají mi pane, a vypadá to jakobych pro ně byl obrovská autorita.
"Gabrieli, určitě jsi teď zmatený, chapeme to, proto prosím, mě následuj."
Podíval jsem se na Pavla a ten pokynul hlavou směrem ke Kamilovi.
Šel jsem tedy do další místnosti, musela to být jeho pracovna.
"Posaď se."
Posadil jsem se do vysokého koženého křesla a rozhlédl se kolem, na zdech viseli obrazy, dva kordy, a hlava jakéhosi zvířete.
"Pane, proč jsem vlastně tady?"
"Chápu že teď budeš mít hodně dotazů, a já nebudu schopen odpovědět ani na polovinu z nich.... Ale zkusím to.."
"Jsi tady, můj milý Gabrieli kvůli tomu že jsi, jak bych to jen řekl, vyvolený, jsi ten po kom jdou stopaři, už to něco znamená nemyslíš?"
"Kolikrát jsi viděl že by někoho po ulici honili démoni? No pověz."
"Ale k čemu jsem vyvolený, a proč?"
"Jsi vyvolený k tomu být skvělým bojovníkem a vůdcem vojáků v boji proti démonům.
"Ekl" Vydal jsem ze sebe podivný pazvuk, slyším tu nejabsurdnější věc ve svém životě, ale zároveň tu nejvytouženější. Plní se mi moje sny...Ikdyž trochu jinak než jsem si to představoval...



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bílý Vlk Bílý Vlk | 22. prosince 2009 v 19:05 | Reagovat

Bezvadný. Držim ti palce na další psaní.

2 fungus fungus | 19. února 2010 v 22:20 | Reagovat

Hergot piš dál, dokud jsme mladý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama